Vídeňský šedý (Vš)

Vyšlechtěn v Německu ve 30. letech 20. století, z místních králíků a belgických obrů. První standard sestavil v roce 1936 Gustav Korn d´Eislingen. Uznán byl roku 1962.

Klub chovatelů Vídeňských
Kozub Miroslav, Jesenická 464, 793 51  Břidličná

www.videnstikralici.webnode.cz

Odkazy

Standard plemene

Genotypy:
A7 – AA BB CC dd gg HH

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,5 0,9 1,8 2,3 2,8 3,3 3,7 4,0

Bodovací stupnice:

1. Hmotnost 10 bodů
2. Tvar 20 bodů
3. Typ 20 bodů
4. Srst 15 bodů
5. Barva krycího chlupu, očí a drápů, stínování 20 bodů
6. Barva podsady a mezibarva 10 bodů
7. Péče a zdraví, kondice 5 bodů
    100 bodů

Pozice 1. – Hmotnost

3,50 – 3,74 kg
3,75 – 3,99 kg
4,00 – 5,00 kg
8 bodů
9 bodů
10 bodů

Nepřípustné vady:

hmotnost < 3,5 > 5,00 kg (výluka)

Pozice 2. – Tvar
viz. všeobecná část

Pozice 3. – Typ
viz. všeobecná část
Tělo: zavalité, válcovité, široká hrudní i pánevní partie. Postoj: polovysoký. Hlava: silná, široká čelní a nosní partie, u samic poněkud jemnější. Krk:  krátký a silný, neznatelný. Hrudní končetiny: silné, vzpřímené, zeširoka postavené. Postoj: polovysoký. Uši: pevné, u sebe nesené,masité, plně osrstěné, lžičkovitě otevřené, dobře na koncích zaoblené. Délka je 10,5  – 12.
Přípustné vady
Všeobecná č. + Tělo: menší odchylky typu těla a hlavy, slabší zavalitost. Končetiny: slabší. Uši: Menší odchylky od stanovené délky a struktury, slabší.
Nepřípustné vady
Všeobecná č. + Tělo: úzké, dlouhé (výluka). Hlava: úzká, dlouhá (výluka). Uši <9,5 cm >14 cm (výluka).
Pozice 4. – Srst
Srst: hustá v podsadě, výrazné pesíky. Délka krycího chlupu je asi 3 cm.
Přípustné vady
Srst: řidší, méně pružná, hrubší. Menší odchylky od předepsané délky srsti v krycím chlupu. Pesíky: měkké, méně výrazné.
Nepřípustné vady
Srst: téměř bez podsady a pesíků, velké odchylky od stanovené délky (výluka).
Pozice 5. – Barva krycího chlupu, očí a drápů, stínování
Barva krycího chlupu: nahnědle šedá (připomíná ornici), tvořená nahnědle žlutými a černými konečky pesíků. Barva: stejnoměrná na těle, končetinách a hlavě, sahá co nejníže na boky, doplněná o stínování (housenkování) – přečnívající konečky pesíků. Povrch pírka: černý, pravidelně promíšený nahnědlými chlupy. Divoké znaky: rezavě hnědé. Zátylkový klín: malý. Uši: černě lemované. Oči: tmavě hnědé. Drápy: tmavě rohovité až černé.
Přípustné vady
Barva krycího chlupu: nestejnoměrná. Vločkovité perlování (stínování): méně výrazné. Prsa: světlejší. Hrudní končetiny: světlejší, světlejší pásky na hrudních končetinách. Zátylkový klín: větší. Mírná rez, ojedinělé bílé chlupy, méně výrazné světlé pesíky na povrchu pírka a lemování uší, menší odstínové odchylky od stanovené barvy očí a drápů.
Nepřípustné vady
Výlukové vady:
silné promíšení bílými chlupy, bílá skupina chlupů, chybějící stínování, zcela slité stínování. Skvrnitost: silná, nestejnoměrně rozložená krycí barva a stínování. Pásky: na hrudních končetinách jdoucí ke kůži. Chybějící divoký znak. Pírko: zcela černé. Lemování uší: zcela chybějící v černé barvě. Bílý dráp, jiná barva očí.
Pozice 6. – Barva podsady a mezibarva
Barva podsady: na povrchu těla ucelená, sytá tmavě modrá až modrošedá, po rozfouknutí 2/3 délky srsti, na břiše šedomodrá, v zátylkovém klínu hnědavá. Nad podsadou rezavě hnědá mezibarva,  ostře ohraničená.
Přípustné vady
Podsada: světlejší, ojedinělé bílé chlupy. Mezibarva: matnější (smytá), mírně širší nebo užší, neostře ohraničená, světlejší u kůže
Nepřípustné vady
Výlukové vady:
Podsada: velmi světlá, silně promísená bílými chlupy. Mezibarva: zcela chybějící, výrazně světlá

 

Pozice 7. – Péče a zdraví, kondice
viz. všeobecná část

Zdroj standardu: Vzorník plemen králíků (2020, 2003)