Dailenár (Dl)

Dailenár pochází z Holandska. Vyšlechtil jej G. W. A. Ridderhof z Deilu, jenž neprozradil, jakých plemen použil. Uznán byl 1. 5. 1940

Základ chovu tohoto plemene u nás dal Cyril Knour z Jedovnic.

Více informací: Petr Fasora – Deilenaar – stálá neznámá v našich chovech? 3/1992
Klub chovatelů činčily malé + deilenaara
http://cincilamalaadailenar.webnode.cz/

Odkazy

Standard plemene

Genotypy:
A8 –  AA BB CC DD GG y3y3

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc1.2.3.4.5.6.
kg0,40,81,21,82,32,75

Bodovací stupnice:

1.Hmotnost10 bodů
2.Tvar20 bodů
3.Typ20 bodů
4.Srst15 bodů
5.Barva krycího chlupu, stínování (housenkování), očí a drápů20 bodů
6.Barva podsady a mezibarva10 bodů
7.Péče a zdraví5 bodů
  100 bodů

Pozice 1. – Hmotnost

2,25 – 2,49 kg2,50 – 2,74 kg2,75 – 3,25 kg
8 bodů9 bodů10 bodů
Přípustné vady

Viz. stupnice hmotnosti

Nepřípustné vady

<2,25 kg > 3,25 kg (výluka)

Pozice 2. – Tvar
viz. všeobecná část

Přípustné vady
Nepřípustné vady

Pozice 3. – Typ
viz. všeobecná část
Tělo: zavalité, hrudní i pánevní partie je široká. Krk: neznatelný, silný, krátký. Hlava: krátká, široká v čelní i nosní partii, u samic poněkud jemnější. Uši: masité, dobře osrstěné a na koncích zaoblené, lžičkovitě otevřené, silný základ, u sebe. Délka – 9,0 až 10,5 cm. Postoj: polovysoký. Končetiny: silné, vzpřímené, zeširoka postavené.

Přípustné vady

Všeobecná + tělo: delší typ. Krk: zřetelnější. Hlava: poněkud užší. Uši: menší odchylky od stanovené délky a struktury.

Nepřípustné vady

Všeobecná + tělo: vysloveně protažený typ (výluka). Hlava: úzká a dlouhá (výluka) Uši: < 8 > 12,5 cm (výluka).

Pozice 4. – Srst
Srst: hustá v podsadě. Pesíky: výrazné, pravidelně rozmístěné, elastické. Délka krycího chlupu je 2,5 – 3 cm.

Přípustné vady

Srst: řidší, méně pružná, menší odchylky od předepsané délky v krycím chlupu. Pesíky: měkčí

Nepřípustné vady

Srst: téměř bez podsady (výluka), velké odchylky od stanovené délky v krycím chlupu (výluka). Pesíky: chybějící nebo příliš měkké (výluka).

Pozice 5. – barva krycího chlupu, stínování (housenkování)
Barva krycího chlupu: svítivě červenohnědá. Ohnivost – vysoká. Zasahuje co nejníže na boky a je silně černě housenkovaná- červenohnědé a černé pesíky cca 1:1. Barva na prsou a hrudních končetinách je shodná s barvou krycího chlupu. Divoké znaky: (úzké oční kroužky, skráňová obruba, vnitřní strany končetin, břicho a spodina pírka) tříslové. Zátylkový klín je malý. Skvrnky u pohlaví jsou výrazné, tmavé. Uši: černě lemovány. Pírko: povrch je silně promísen černými chloupky. Oči: tmavohnědé. Drápy: tmavě rohovité až černé.

Přípustné vady

Malé odchylky od červenohnědé barvy krycího chlupu. Poněkud světlejší: boky a kyčle, světlé pásky na hrudních konč. Pesíkování: slité, méně výrazné. Větší zátylkový klín, slabší: černé lemování uší. Pírko: bílá spodina, nevýrazné světlé pesíky. Ojedinělé bílé chloupky. Břicho: téměř bílá barva krycího chlupu. Malé odchylky v barvě drápů a očí.

Nepřípustné vady

Krycí chlup: zcela nevýrazná barva, neodpovídající červenohnědé (výluka), zcela chybějící housenkování bez tvorby vloček (výluka), skupinky bílých chloupků na červenohnědě zabarvených partiích (výluka). bílé pásky na hrudních končetinách (výluka). Zcela chybějící černé lemování uší (výluka). Pírko: zcela černé Zcela bílá barva krycího chlupu na břiše, která potlačuje tmavé skvrny u pohlaví (výluka). Oči: zcela jiná barva očí (výluka). Dráp: bílý (výluka).

Pozice 6. – Barva podsady a mezibarva
Mezibarva: 4 – 6 mm široká, ohnivě červenohněkdá, ostře ohraničená. Podsada: zaujímá asi 2/3 délky srsti, je krom břicha sytě modrá, intenzivní, na břiše světle tříslová, příp. modrá a u pohlaví modrá.

Přípustné vady

Mezibarva: poněkud užší, širší, méně ostré ohraničení, nevýrazná. Podsada: světlejší na povrchu těla a na prsou, s ojedinělými bílými chloupky na povrchu těla a na prsou. Na břiše: slonovinová barva s výjimkou tmavších skvrn u pohlaví.

Nepřípustné vady

Mezibarva: chybí (výluka), nahnědlá (výluka), příliš široká nebo úzká (výluka). Podsada: bílá, velmi světlá na celé spodině těla od prsou až k pohlaví (výluka), velmi světlá až bílá na povrchu těla (výluka). Podsada i mezibarva silně promísená bílými chloupky (výluka).

Pozice 7. – Péče a zdraví
viz. všeobecná část

Zdroj standardu: Vzorník plemen králíků, (1997, 2003, 2020)