Byla vyšlechtěna z činčily malé německými a anglickými králíkáři. Jméno činčily dostaly podle zbarvení, které připomínalo činčilu. V Anglii vyšlechtil činčilu velkou v první polovině 20. let Chris Wren a jako základ použil malou činčilu, kterou skřížil s belgickým obrem. V Německu ji vyšlechtili Offenbach, Grüny a Geyer z Ilmenau, zkřížením albínů s divokými králíky a v americký chovatel Edvard H. Stahl z Missoury použil činčily malé, novozélandské bílé a belgické obry.
Činčila velká se u nás nazývala činčila giganta. Činčila velká vznikla u nás nezávisle na zbytku Evropy. Protože byl v Československu velký zájem o kožešinu ve zbarvení činčily, začali ji chovatelé křížit s belgickým obrem žlutě zbarveným. Tato zvířata však byla žlutší než původní činčily a také měla horší „housenkování“. Proto byla činčila rozdělena na dvě plemena, činčilu a činčilu gigantu (čig). K prošlechtění činčily došlo po založení klubu v roce 1963.
Informace: Jiří Chlumský – Činčila velká a klub chovatelů, Chovatel 5/1991
Karel Stuchlík, Jiří Chlumský – Typizace činčil velkých, Chovatel 2/1993
Jan Dvořák st. – Ke kvalitě činčily velké, Chovatel 2/1998
Klub chovatelů činčily velké
http://www.klubcv.wz.cz/
Odkazy
Standard plemene
Genotypy:
A19 – achiachi BB CC DD GG
Měsíční přírůstky hmotnosti:
| měsíc | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. |
| kg | 0,5 | 1,3 | 2,2 | 2,8 | 3,4 | 3,8 | 4,1 | 4,5 |
Bodovací stupnice:
| 1. | Hmotnost | 10 bodů |
| 2. | Tvar | 20 bodů |
| 3. | Typ | 20 bodů |
| 4. | Srst | 20 bodů |
| 5. | Barva krycího chlupu a stínování, barva očí a drápů | 20 bodů |
| 6. | Barva podsady a mezibarva | 10 bodů |
| 7. | Péče a zdraví, kondice | 5 bodů |
| 100 bodů |
Pozice 1. – Hmotnost
|
4,00 – 4,24 kg
|
4,25 – 4,49 kg
|
4,50 – 5,50 kg
|
|
8 bodů
|
9 bodů
|
10 bodů
|
Pozice 2. – Tvar
viz. všeobecná část
viz. všeobecná část
Tělo: mírně zavalité, mohutné, válcovité, široká hruď na silných končetinách. Hlava: široká v čele i nose, silná, mírně klabonosá, zejména u samců výrazná, u samic jemnější. Uši: u sebe, masité, dobře osrstěné, zaoblené konce, lžičkovitě otevřené. Délka 13 – 14,5 cm.
Srst: hustá v podsadě, pružná, výrazné, stejnoměrné pesíky. Délka krycího chlupu je asi 3 cm.
Krycí barva: leská, popelavě šedá s namodralým nádechem a černými konečky pesíků. Rozkládá se stejnoměrně po celém povrchu těla vč. prsou, končetin a hlavy. Na bocích má zasahovat co nejhlouběji. Pesíky: na hřbetě vločkovitě seskupeny = stínování = housenkování. Pod krycím chlupem je asi 3 mm široký černý proužek, který prosvítá ke krycí barvě. Pírko: na povrchu černé, promíšené šedobílými chlupy. Divoké znaky: bílé až lehce šedobílé. Uši: černě lemované. Oči: tmavohnědé. Drápy: tmavě rohovité až černé.
Pozice 6. – Barva podsady a mezibarva
Barva podsady: sytě tmavě modrá na celém na povrchu těla. zaujímá asi 2/3 délky chlupu. Mezibarva: asi 7 mm široký šedobílý až bílý proužek. Ostře ohraničen od podsady i černému proužku pod krycím chlupem.
Přípustné vady
Mezibarva: poněkud užší, širší, méně ostré ohraničení, méně výrazná, šedá. Podsada: světlejší, s ojedinělými bílými chloupky.
Nepřípustné vady
Mezibarva: chybí (výluka), nahnědlá (výluka), příliš široká nebo úzká (výluka). Podsada: šedobílá na těle, bílá na břiše (vždy výluka), silně promísená bílými chloupky (výluka).
Pozice 7. – Péče a zdraví
viz. všeobecná část
Zdroj standardu: Vzorník plemen králíků (2020, 2003)