Činčila malá vznikla jako kožešinové plemeno a je původem z Francie.
Byla vyšlechtěna z potřeby nahradit kožky činčil pravých. Činčily pravé byly do Evropy importovány v 18. století a jejich kožky se brzy staly velice módní. Velká vzácnost a vysoká cena kožek vedla k hledání vhodné náhražky. Tou se stala kůže králíka nebo zajíce. Činčilová barva srsti se získávala barvením. Tento proces byl velmi složitý a nákladný, a proto byl zájem vyšlechtit, který by byl činčile pravé co nejpodobnější. Již v roce 1868 se zmiňuje R. Darwin o králíkovi „činčila“. Tento králík však neměl tzv. mezibarvu a byl to vlastně stříbřitý černý v nejsvětlejším odstínu.
Až počátkem 20. století vyšlechtil činčilu malou ing. N. J. Dybowsky (Encyklopedie králíků… a ABC králíkáře, Josef Kamaryt uvádí jméno ing. Dobowsky, kniha Světem zvířat ing. Dibrowsky) zkřížením vídeňského modrého, ruského a divokého. Vzniklo tak ideální kožešinové plemeno.
Činčila byla poprvé vystavována v roce 1913 v Saint-Maur ve Francii. V roce 1915 se z Francie dostala do Anglie. Zde vzniklo rozdělení na menší světlejší a větší tmavší typ činčily. Z Anglie byla činčila importována roku 1920 do Švýcarska a Německa. Zde zažila v letech 1922 až 1926 léta neobyčejné popularity, kterou ukončil až nástup kastorexe.
Do Československa byla dovezena roku 1923 z Německa a získala si mnoho příznivců. Poprvé byla vystavena v lednu 1924 na výstavě v Pardubicích chovatelem Františkem Majerem. Jedním z prvních chovatelů byl i Stanislav Komzák. K popularitě plemene přispělo, že o kožku byl velký zájem a jedna kožka měla cenu 80 Kčs.
Klub chovatelů činčil byl založen 20. 11. 1927 v Praze. U jeho vzniku stálo 22 chovatelů. Klub sdružoval chovatele činčily malé i činčily velké. Postupem času došlo k rozdělení klubu na Klub chovatelů činčily velké a klub chovatelů činčily malé, který vznikl 23. června 1973. V roce 1992 se klub rozrostl ještě o plemeno deilenaar.
Činčila malá má kvalitní kožku již v pěti měsících, je to nenáročné odolné a plodné plemeno a jeho barva se dědí dominantně. Plemeno je velmi vhodné pro začátečníky, vyniká kožešinou, masnou výtěžností a odolností vůči chladu.
Další informace: Tomáš Červinka – Činčila malá, Chovatel 7-8/1995
Klub chovatelů činčily malé + deilenaara
http://cincilamalaadailenar.webnode.cz/
Odkazy
- http://mila.kyncl.sweb.cz/cincila.html
- http://www.ireceptar.cz/zvirata/hospodarska-zvirata/kralik-se-srsti-cincily-jak-jej-chovat/
Standard plemene
Genotypy:
A19 achiachiBB CC DD GG
Měsíční přírůstky hmotnosti:
| měsíc | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. |
| kg | 0,4 | 0,9 | 1,3 | 1,8 | 2,2 | 2,5 |
Bodovací stupnice:
| 1. | Hmotnost | 10 bodů |
| 2. | Tvar | 20 bodů |
| 3. | Typ | 20 bodů |
| 4. | Srst | 15 bodů |
| 5. | Barva krycího chlupu a housenkování | 20 bodů |
| 6. | Barva podsady a mezibarva | 10 bodů |
| 7. | Péče a zdraví | 5 bodů |
| 100 bodů |
Pozice 1. – Hmotnost
| 2,00 – 2,24 kg | 2,25 – 2,49 kg | 2,50 – 3,25 kg |
| 8 bodů | 9 bodů | 10 bodů |
Přípustné vady
Viz. stupnice hmotnosti
Nepřípustné vady
< 2,0 > 3,25 kg (Výluka)
Pozice 2. – Tvar
viz. všeobecná část
Přípustné vady
Nepřípustné vady
Pozice 3. – Typ
viz. všeobecná část
Tělo: zavalité, ktrátké. Hlava: krátkás širokou čelní i nosní partií u králic poněkud jemnější. Krk: silný, téměř neznatelný, velmi krátký. Končetiny: silné, vzpřímené, zeširoka postavené. Postoj: polovysoký. Uši: masité, pevné, u sebe, lžičkovitý tvar, zaoblené na konci, dobře osrstěné. Délka 9 až 10,5 cm.
Přípustné vady
Všeobecná + tělo: poněkud protažený typ. Hlava: menší odchylky od stanoveného typu. Uši: menší odchylky od stanovené délky a typu. Končetiny: tenčí.
Nepřípustné vady
Všeobecná + tělo: příliš protažený typ (výluka). Hlava: značné odchylky od požadovaného tyu (výluka). Uši: <8 > 12 cm (výluka).
Pozice 4. – Srst
Srst: velmi hustá v podsadě, výrazné pesíky. Délka krycího chlupu je asi 2,5 – 3 cm.
Přípustné vady
Srst: řidší, menší odchylky od předepsané délky v krycím chlupu. Pesíky: měkké.
Nepřípustné vady
Srst: téměř bez podsady (výluka), velké odchylky od stanovené délky v krycím chlupu (výluka).
Pozice 5. – barva krycího chlupu, housenkování
Krycí barva: leská, popelavě šedá s namodralým nádechem a černými konečky pesíků. Rozkládá se stejnoměrně po celém povrchu těla vč. prsou končetin. Na bocích má zasahovat co nejhlouběji. Pesíky: na hřbetě vločkovitě seskupeny = stínování = housenkování. Pod krycím chlupem je asi 2 mm široký černý proužek, který prosvítá ke krycí barvě. Pírko: na povrchu černé, promíšené šedobílými chlupy, spodina bílá. Divoké znaky: bílé až šedobílé. Uši: černě lemované. Zátylkový klín: malý, šedobílý. Oči: tmavohnědé. Drápy: tmavě rohovitá.
Přípustné vady
Světlejší: prsa a hrudní končetiny, boky a kyčle, pásky na hrudních konč. Větší zátylkový klín, slabší: černé lemování uší, rez. Nahnědlý nádech: hlava, uši, tělo. Stínování: slabší nebo silnější. Malé odchylky v barvě drápů a očí.
Nepřípustné vady
Krycí chlup: velmi světlá barva, naprostá nestejnoměrnost, připomínající světlou stříbřitost (výluka), silně promísen bílými chloupky, zcela chybějící housenkování bez tvorby vloček (výluka), zcela nažloutlá či nahnědlá barva (výluka). Silný rez (neklasifikován). Bílé pásky na hrudních končetinách jdoucí až ke kůži (výluka). Oči: Jiná barva očí nebo mramorované (výluka). Dráp: bílý (výluka).
Pozice 6. – Barva podsady a mezibarva
Barva podsady: sytě tmavě modrá na celém na povrchu těla až kůži. zaujímá asi 2/3 délky chlupu. Mezibarva: asi 5 mm široký šedobílý až bílý proužek. Ostře ohraničen od podsady i černého proužku pod krycím chlupem.
Přípustné vady
Mezibarva: poněkud užší, širší, méně ostré ohravičení, méně výrazná, šedá. Podsada: světlejší, s ojedinělými bílými chloupky.
Nepřípustné vady
Mezibarva: chybí (výluka), nahnědlá (výluka), příliš široká nebo úzká (výluka). Podsada: šedobílá na těle, bílá na břiše (vždy výluka), silně promísená bílými chloupky (výluka).
Pozice 7. – Péče a zdraví
viz. všeobecná část
Zdroj standardu: Vzorník plemen králíků (1997, 2003, 2020)