Český strakáč (ČS)

Na počátku dvacátého století byl vyšlechtěn přímo zušlechtěním stájového českého strakatého králíka na podnět J. V. Kálala. Kálal o jejich kožkách tvrdil, že se hodí k napodobení kožešin krtčích, tuleních a skunkových. Český strakáč vznikl v době, kdy postupně vyprchávalo opojení velkými náročnými plemeny králíků a chovatelé začali vyhledávat plemena menší a skromnější. J. V. Kálal chtěl vzbudit zájem o králíky černé nebo bílé, ale sportovní chov králíků přál více strakáčům a tak se školními dětmi vyměnil belgické obry a stříbřité králíky za jejich strakáčky. Píše, že tehdy žasl nad materiálem, jaký ani v cizině neměli.

Jejich strakatost se nazývá anglická a je řízena alelami na lokusu K. Standardní strakáči jsou heterozygoti se sestavou alel Kk. Ve vrhu se kromě standardních cheterozygotních strakáčů objevují i nestandardní homozygoti – černí „kominíci“ a téměř bílí „mlynáři“. Jestliže použijeme k plemenitbě zvířat černých a bílých, dostaneme všechno potomstvo v typu strakáčů.

Již roku 1913 byl v založen Klub chovatelů českých strakáčů, který se však pro nedostatek funkcionářů za první světové války rozpadl. V roce 1933 vznikl Klub pro zušlechťování českého strakáče v Praze, který funguje doposud. Jedním z prvních činů tohoto Klubu bylo vypracování nového standardu pro českého strakáče, který byl do té doby sloučen s anglickým strakáčem do jednoho plemene.

V cizině (Německo 1935-1936) byli poprvé vystavováni Jaroslavem Dražanem. Bohužel jeho králíci byli tenkrát ohodnoceni jako méně vzrostlí neměčtí strakáči a tak nebyli ohodnoceni. První import proběhl v roce 1979 do SRN. První zemí, která českého strakáče uznala bylo Rakousko.

Český strakáč černý je nejčastějším barevným rázem. Český strakáč modrý je druhým nejpočetnějším rázem. Vyvinul se z ČS černého zřejmě náhodnou mutací. Novějším barevným rázem je ČS havanovitý. ČS divoce zbarvený byl poprvé vyšlechtěn v roce 1946 přikřížením divokého králíka. Tento chov však zanikl po smrti chovatele. Znovu se objevil o 20 let později. V té době se objevil i ČS železitý, právě v těchto vrzích, zřejmě jako náhodná mutace. ČS madagaskaroví a želvovinoví byly vyšlechtěni př. Hrdinou a uznáni jako plemeno r. 1972 (tento odstavec vychází z článku V. Bradny – Český strakáč v našich chovech).

ČS černožlutý má minulost odlišnou. Původně byl vyšlechtěn jako samostatné plemeno jménem „Plzeňský strakáč“ plzeňským chovatelem V. Hrubým v roce 1910 (zdroj: ABC králíkáře)nezávisle na tříbarevném strakáči z japonských a ČS černých, železitých, žlutých a později modrých. Prošlechťování plzeňského strakáče bylo přerušeno válkou a opět započato v r. 1958. Později byl tento strakáč sloučen s rýnským strakáčem (dnes tříbarevný strakáč), od kterého se však liší jak kresbou, tak i velikostí. Tato chyba však nebyla napravena ani později a proto se Klub chovatelů ČS zasadil o změnu názvu na ČS černožlutý a tím i sblížení s typově bližším ČS.

Ve vrhu se nerodí pouze strakáči, ale i černí (tzv. kominíci) a bílí (mlynáři), jako u všech strakáčů. ČS je dobrý jatečný králík. Zda budou mláďata vhodná k chovu se pozná hned při narození mláďat. Mlynáři nemají výraznou kresbu a jsou menší než kominíci a strakáči. Na obrázku je mládě s dobrou kresbou a mlynář, který je menší a má špatně utvářený motýlek. Český strakáč je po všech stránkách krásné a elegantní plemeno, které stojí za obdiv a chov.

Další informace naleznete v Chovateli:
Šárka Čadilová – Učarovali mi modří strakáči 12/1994
Václav Bradna – Český strakáč v chovatelské Evropě 6/1995
Zdeněk Laštovka – Černožlutá popelka 10/1995 Bílý dráp – okénko do genotypu králíka, 3/1998
Václav Branda – Český strakáč v našich chovech 8/1998
Jaroslav Fingrland – černožlutí strakáči 8/1998
Zdeněk Laštovka – Kořeny naší popelky 8/1997

Klub chovatelů českého strakáče
http://www.klubceskystrakac.estranky.cz/

Odkazy

Zahraniční kluby:

Barevné rázy

 C1 + A7 divoce zbarvený C1 + A19 činčilový
C1 + A8 divoce zbarvený ohnivý C1 + A20 činčilový modrý
C1 + A9 železitý C1 + B1 durynský
C1 + A10 divoce modrý C1 + B2 izabelový
C1 + A11 divoce havanovitý C1 + B4 luštič
C1 + A12 černý C1 + B5 zemplínský
C1 + A13 modrý C1 + B6 pastelový
C1 + A14 havanovitý  černožlutý
C1 + A15 marburský modrožlutý
C1 + A16 rys havanovitěžlutý
C1 + A17 žlutý marburskožlutý
C1 + A18 červený

 Zkratka:

ČS+barevný ráz

Kresba:

C1 – Český strakáč

Standard plemene

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,6 1,2 1,6 2,0 2,6 2,9 3,2 3,4

Bodovací stupnice:

1. Hmotnost 10 bodů
2. Tvar 20 bodů
3. Typ 20 bodů
4. Srst 15 bodů
5. Kresby 20 bodů
6. Barva kresby, bílého podkladu, očí, drápů, podsady, ev. mezibarva 10 bodů
7. Péče a zdraví, kondice 5 bodů
    100 bodů

Pozice 1. – Hmotnost

3,00 – 3,19 kg
3,20 – 3,39 kg
3,40 – 4,00 kg
8 bodů
9 bodů
10 bodů
Nepřípustné vady:
hmotnost < 3 kg > 4 kg (výluka)

 

Pozice 2. – Tvar
viz. všeobecná část

Pozice 3. – Typ
viz. všeobecná část
Tělo: válcovité, zavalité. Hlava: krátká a široká v čele i nose, u samic jemnější. Krk: silný, krátký, neznatelný. Končetiny: hrudní zeširoka postavené, silné, vzpřímené. Postoj: polovysoký. Uši: pevné, silný základ, lžičkovitě otevřené, masité, dobře osrstěné, na koncích pěkně zaoblené, délka 10 – 11 cm.
Přípustné vady:
Všeobecná č. + tělo a hlava: mírné odchylky od požadovaného typu. Zavalitost: slabší, Končetiny: slabší. Uši: tenké, menší odchylky od stanovené délky.
Nepřípustné vady:
Všeobecná č. + Typ: vysloveně dlouhý, protažený (výluka). Hlava: úzká, dlouhá (výluka). Uši: <9 > 12,5 cm (výluka).
Pozice 4. – Srst
Srst: hustá v podsadě. Pesíky: stejnoměrné, výrazné. Délka: 2,5 cm.
Přípustné vady:
Srst: řidší, méně pružná, hrubší. Pesíky: měkčí, méně výrazné. Menší odchylky od předepsané délky.
Nepřípustné vady:
Srst: téměř bez podsady, téměř bez pesíků a velké odchylky od stanovené délky (výluka).
Pozice 5. – Kresba
Kresba je anglická (C1)
Kresba hlavy: motýlek, skráňové skvrny, oční kroužky, zabarvení celých uší
Motýlek: tvoří kresbu nosní. Tvoří ho: dvě plná oboustranná křídla, která mají uprostřed nad nosem zaoblený výběžek – trn. Křídla se obloukovitě rozkládají přes ústní koutky a zasahují lehce obrubu spodního pysku. Oční kroužky – tvoří oční obrubu, jsou zcela uzavřené, stejnoměrně široké asi 1 cm. Skráňové skvrny – pod očními kroužky, kruhové mají přednost, plocha = cca 1 cm2Uši: zcela zbarvené, u kořenů bílé, od základní barvy ostře ohraničené.
Kresba těla: úhoř a boční kresba
Úhoř – 1,5 až 2 cm široký barevný pruh počínající v týle a probíhající nepřerušeně po hřbetě až ke koření pírka. Pírko: zbarvena vrchní část. Boční kresba – jemné skvrny rozložené stejnoměrně po obou stranách zadní partie těla. Nemají zabíhat do sebe ani se dotýkat úhoře. Ideální stav: 4-6 skvrn na každé straně.
Nejsou vadou: skvrnky na břiše, nášlapné ploše pán konč., patách, skvrny přecházející ze spodiny na bok
Přípustné vady
Trn: příliš velký, malý, mírně zdeformovaný. Motýlek: mírně deformované křídlo, křídla nezasahující obrubu spodního pysku. Nežádoucí skvrnky: na hlavě. Oční kroužky: nestejnoměrné, širší, užší. Skráňové skvrny: nestejnoměrné, větší, menší. Kresba: méně ostré ohraničení uší na čele.
Úhoř: méně stejnoměrný, zoubkovaný, širší, užší. Boční kresba: chudší nebo bohatší, asymetrie na obou stranách. Boční skvrny: lehké spojení. 1 až 3 barevné skvrny na přední partii těla (nepočítá se hlava a uši), je jedno jestli je na povrchu nebo na spodině těla vč. zátylku a hrudních končetin.
Nepřípustné vady
Výlukové vady:
Kresba hlavy: Motýlek – neúplný. Skráňová skvrna – chybí. Trn – chybí. Spojení: jedné skráňové skvrny s očním kroužkem, obou skráňových skvrn a očních kroužků, očního kroužku s motýlkem, očního kroužku nebo skráňové skvrny s kresbou uší. Oční kroužky: neuzavřené (výluka). Spodní pysk: celý úplně zbarvený. Chybějící jakýkoliv kresebný znak na hlavě (výluka).
Kresba těla: Úhoř – jakkoliv přerušený (výluka), Boční kresba: méně než 3 skvrny na jedné nebo obou stranách, přičemž se nepočítá patní skvrna přecházející na bok (neklasifikován), úplné splynutí b. kresby nebo plášťová kresba (výluka). Více než tři barevné skvrny na přední partii těla (mimo hlavy a uší) včetně zátylku a hrudních končetin (neklasifikován). Skvrnky na strucích králic nejsou vadou.
Pozice 6. – Barva
Základní barva: čistě bílá v krycí barvě i podsadě. Drápy: bílé.
Barva kresby:
Přípustné vady:
Kresba: ojedinělé bílé chloupky, zvláště na lemu uší. Základní barva: mírné odstínové odchylky. Podsada: světlejší, ojedinělé bílé chloupky v kresebné části.
Nepřípustné vady
Výlukové vady:
Bílý základ: výrazný jinobarevný nádech (výluka).
Kresba: silné promísení bílými chloupky. Oči: Jiná barva. Bílá skvrnka: v motýlku, očním kroužku, skráňové skvrně, horní polovině uší (ve všech příp. výluka). Skvrnka jiné barvy než je posuzovaný bar. ráz (výluka). Podsada kresby: bílá nebo jiná barva (výluka). Bílý rozštěp pysku nebo skupina bílých chloupků na rozštěpu (vždy výluka).
Neklasifikován:
Drápy: pigmentované 2 a více, silně znečištěný
Tříbarevní – zastoupení pouze jediné barvy na jedné straně boční kresby

Pozice 7. – Péče a zdraví
viz. všeobecná část

Zdroj standardu: Vzorník plemen králíků (2020, 2003)