Na počátku dvacátého století byl vyšlechtěn přímo zušlechtěním stájového českého strakatého králíka na podnět J. V. Kálala. Kálal o jejich kožkách tvrdil, že se hodí k napodobení kožešin krtčích, tuleních a skunkových. Český strakáč vznikl v době, kdy postupně vyprchávalo opojení velkými náročnými plemeny králíků a chovatelé začali vyhledávat plemena menší a skromnější. J. V. Kálal chtěl vzbudit zájem o králíky černé nebo bílé, ale sportovní chov králíků přál více strakáčům a tak se školními dětmi vyměnil belgické obry a stříbřité králíky za jejich strakáčky. Píše, že tehdy žasl nad materiálem, jaký ani v cizině neměli.
Jejich strakatost se nazývá anglická a je řízena alelami na lokusu K. Standardní strakáči jsou heterozygoti se sestavou alel Kk. Ve vrhu se kromě standardních cheterozygotních strakáčů objevují i nestandardní homozygoti – černí „kominíci“ a téměř bílí „mlynáři“. Jestliže použijeme k plemenitbě zvířat černých a bílých, dostaneme všechno potomstvo v typu strakáčů.
Již roku 1913 byl v založen Klub chovatelů českých strakáčů, který se však pro nedostatek funkcionářů za první světové války rozpadl. V roce 1933 vznikl Klub pro zušlechťování českého strakáče v Praze, který funguje doposud. Jedním z prvních činů tohoto Klubu bylo vypracování nového standardu pro českého strakáče, který byl do té doby sloučen s anglickým strakáčem do jednoho plemene.
V cizině (Německo 1935-1936) byli poprvé vystavováni Jaroslavem Dražanem. Bohužel jeho králíci byli tenkrát ohodnoceni jako méně vzrostlí neměčtí strakáči a tak nebyli ohodnoceni. První import proběhl v roce 1979 do SRN. První zemí, která českého strakáče uznala bylo Rakousko.
Český strakáč černý je nejčastějším barevným rázem. Český strakáč modrý je druhým nejpočetnějším rázem. Vyvinul se z ČS černého zřejmě náhodnou mutací. Novějším barevným rázem je ČS havanovitý. ČS divoce zbarvený byl poprvé vyšlechtěn v roce 1946 přikřížením divokého králíka. Tento chov však zanikl po smrti chovatele. Znovu se objevil o 20 let později. V té době se objevil i ČS železitý, právě v těchto vrzích, zřejmě jako náhodná mutace. ČS madagaskaroví a želvovinoví byly vyšlechtěni př. Hrdinou a uznáni jako plemeno r. 1972 (tento odstavec vychází z článku V. Bradny – Český strakáč v našich chovech).
ČS černožlutý má minulost odlišnou. Původně byl vyšlechtěn jako samostatné plemeno jménem „Plzeňský strakáč“ plzeňským chovatelem V. Hrubým v roce 1910 (zdroj: ABC králíkáře)nezávisle na tříbarevném strakáči z japonských a ČS černých, železitých, žlutých a později modrých. Prošlechťování plzeňského strakáče bylo přerušeno válkou a opět započato v r. 1958. Později byl tento strakáč sloučen s rýnským strakáčem (dnes tříbarevný strakáč), od kterého se však liší jak kresbou, tak i velikostí. Tato chyba však nebyla napravena ani později a proto se Klub chovatelů ČS zasadil o změnu názvu na ČS černožlutý a tím i sblížení s typově bližším ČS.
Ve vrhu se nerodí pouze strakáči, ale i černí (tzv. kominíci) a bílí (mlynáři), jako u všech strakáčů. ČS je dobrý jatečný králík. Zda budou mláďata vhodná k chovu se pozná hned při narození mláďat. Mlynáři nemají výraznou kresbu a jsou menší než kominíci a strakáči. Na obrázku je mládě s dobrou kresbou a mlynář, který je menší a má špatně utvářený motýlek. Český strakáč je po všech stránkách krásné a elegantní plemeno, které stojí za obdiv a chov.
Další informace naleznete v Chovateli:
Šárka Čadilová – Učarovali mi modří strakáči 12/1994
Václav Bradna – Český strakáč v chovatelské Evropě 6/1995
Zdeněk Laštovka – Černožlutá popelka 10/1995 Bílý dráp – okénko do genotypu králíka, 3/1998
Václav Branda – Český strakáč v našich chovech 8/1998
Jaroslav Fingrland – černožlutí strakáči 8/1998
Zdeněk Laštovka – Kořeny naší popelky 8/1997
Klub chovatelů českého strakáče
http://www.klubceskystrakac.estranky.cz/
Odkazy
-
- http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_strak%C3%A1%C4%8D
- http://www.cestistrakaci.estranky.cz
- http://www.ifauna.cz/clanek/kralici/cesky-strakac-cs/436/
- http://www.ceskystrakac.cz/
- http://www.ifauna.cz/clanek/kralici/zdokonalovana-plemena-a-barevne-razy-kraliku-u-nas/6201/
Zahraniční kluby:
- http://www.cestistrakaci.estranky.cz/clanky/o-ceskem-strakaci/cs-cernozluty.html
- http://www.klubnosacs.sk/modules.php?name=KLUB_Hist_cs Slovensko
- http://www.akszd.de/html/hauptseite.html Německo
- http://www.scheckenclub.at/ Rakousko
Barevné rázy
C1 + A7 | divoce zbarvený | C1 + A19 | činčilový |
C1 + A8 | divoce zbarvený ohnivý | C1 + A20 | činčilový modrý |
C1 + A9 | železitý | C1 + B1 | durynský |
C1 + A10 | divoce modrý | C1 + B2 | izabelový |
C1 + A11 | divoce havanovitý | C1 + B4 | luštič |
C1 + A12 | černý | C1 + B5 | zemplínský |
C1 + A13 | modrý | C1 + B6 | pastelový |
C1 + A14 | havanovitý | černožlutý | |
C1 + A15 | marburský | modrožlutý | |
C1 + A16 | rys | havanovitěžlutý | |
C1 + A17 | žlutý | marburskožlutý | |
C1 + A18 | červený |
Zkratka:
ČS+barevný ráz
Kresba:
C1 – Český strakáč
Standard plemene
Měsíční přírůstky hmotnosti:
měsíc | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. |
kg | 0,6 | 1,2 | 1,6 | 2,0 | 2,6 | 2,9 | 3,2 | 3,4 |
Bodovací stupnice:
1. | Hmotnost | 10 bodů |
2. | Tvar | 20 bodů |
3. | Typ | 20 bodů |
4. | Srst | 15 bodů |
5. | Kresby | 20 bodů |
6. | Barva kresby, bílého podkladu, očí, drápů, podsady, ev. mezibarva | 10 bodů |
7. | Péče a zdraví, kondice | 5 bodů |
100 bodů |
Pozice 1. – Hmotnost
3,00 – 3,19 kg
|
3,20 – 3,39 kg
|
3,40 – 4,00 kg
|
8 bodů
|
9 bodů
|
10 bodů
|
Pozice 2. – Tvar
viz. všeobecná část
viz. všeobecná část
Tělo: válcovité, zavalité. Hlava: krátká a široká v čele i nose, u samic jemnější. Krk: silný, krátký, neznatelný. Končetiny: hrudní zeširoka postavené, silné, vzpřímené. Postoj: polovysoký. Uši: pevné, silný základ, lžičkovitě otevřené, masité, dobře osrstěné, na koncích pěkně zaoblené, délka 10 – 11 cm.
Srst: hustá v podsadě. Pesíky: stejnoměrné, výrazné. Délka: 2,5 cm.
Kresba je anglická (C1)
Motýlek: tvoří kresbu nosní. Tvoří ho: dvě plná oboustranná křídla, která mají uprostřed nad nosem zaoblený výběžek – trn. Křídla se obloukovitě rozkládají přes ústní koutky a zasahují lehce obrubu spodního pysku. Oční kroužky – tvoří oční obrubu, jsou zcela uzavřené, stejnoměrně široké asi 1 cm. Skráňové skvrny – pod očními kroužky, kruhové mají přednost, plocha = cca 1 cm2. Uši: zcela zbarvené, u kořenů bílé, od základní barvy ostře ohraničené.
Kresba těla: úhoř a boční kresba
Úhoř – 1,5 až 2 cm široký barevný pruh počínající v týle a probíhající nepřerušeně po hřbetě až ke koření pírka. Pírko: zbarvena vrchní část. Boční kresba – jemné skvrny rozložené stejnoměrně po obou stranách zadní partie těla. Nemají zabíhat do sebe ani se dotýkat úhoře. Ideální stav: 4-6 skvrn na každé straně.
Úhoř: méně stejnoměrný, zoubkovaný, širší, užší. Boční kresba: chudší nebo bohatší, asymetrie na obou stranách. Boční skvrny: lehké spojení. 1 až 3 barevné skvrny na přední partii těla (nepočítá se hlava a uši), je jedno jestli je na povrchu nebo na spodině těla vč. zátylku a hrudních končetin.
Kresba těla: Úhoř – jakkoliv přerušený (výluka), Boční kresba: méně než 3 skvrny na jedné nebo obou stranách, přičemž se nepočítá patní skvrna přecházející na bok (neklasifikován), úplné splynutí b. kresby nebo plášťová kresba (výluka). Více než tři barevné skvrny na přední partii těla (mimo hlavy a uší) včetně zátylku a hrudních končetin (neklasifikován). Skvrnky na strucích králic nejsou vadou.
Základní barva: čistě bílá v krycí barvě i podsadě. Drápy: bílé.
Pozice 7. – Péče a zdraví
viz. všeobecná část
Zdroj standardu: Vzorník plemen králíků (2020, 2003)