Podíl Járy Cimrmanna na vzniku vídeňského modrého
Před nějakou dobou dával tým autorů pod mým pevným vedením dohromady historii plemen moravský modrý (Mm) a vídeňský modrý (Vm). Po důkladném studiu jsme zjistili, že v otázce minulosti obou plemen, jsou zde základní názorové proudy.
1. skupina autorů se domnívá, že vídeňský modrý vznikl z moravského modrého.
2. skupina předpokládá, že tomu bylo právě naopak a moravský modrý vznikl z vídeňského modrého.
Konečně 3. skupina, která se vzniku těchto plemen nevěnuje.
Náš tým se rozhodl příjít tomuto problému na kloub a dát tak za pravdu jedné ze skupin. Po dlouhých hodinách bádání jsme již byli připraveni přiklonit se ke skupině třetí a chtěli jsme celý problém odložit ad acta.
Když tu se stalo něco neočekávaného. Zrovna jsme odpočívali při poslechu jednoho ze seminářů o našem velkém géniovi - Járovi Cimrmannovi. Jak je dnes dobře již známo, byl Jára Cimrmann zubařem a se svou pojízdnou zubní vrtačkou opravoval zuby železničářům v celé monarchii. Vzali jsme k ruce zápisky a porovnali je s obsahem semináře. K naší radosti jsme zjistili, že se v mnohém shodují a je skutečně možné, že králíky do Vídně přivezl náš velký génius.
To dalo našemu pátrání nový směr. Záhy jsme zjistili, že:
a) z Moravy do Vídně jezdí vlak
b) mnoho chovatelů králíků u železnice pracovalo, nebo alespoň bydlelo v její blízkosti
c) Cimrmann byl schopen propašovat cokoliv, kamkoliv
Nyní jsme již věděli, kde máme hledat. Několikrát jsme prošli domky v blízkosti železnice ze Svitav. A skutečně jsme zahlédli starý omšelý domek, na jehož dvoře bylo několik starých králíkáren postavených ze sudů, dle vzoru J. V. Kálala. Protože nám přálo štěstí, zastihli jsme majitele domku - pana Kubáta doma. Pan Kubát nás ochotně vyslechnul a naše teorie ho natolik zaujala, že si došel pro naslouchátko. Ukázalo se, že jsme trefili do černého. Pan Kubát si uvařil kávu a rozpovídal se o svém bezzubeém dědovi, jenž byl výpravčím a houpajíc pana Kubáta na kolenou, vyprávěl o muži, který mu kdysi vytrhl bolavý zub. Děd byl tenkrát tak nadšen Cimrmannovým uměním, že si nechal vytrhat i ostatní zuby a z vděčnosti mu navíc věnoval párek svých králíků. To už jsme věděli vše co jsme potřebovali a tak jsme se s panem Kubátem rozloučili.
Vydali jsme se dále podél železnice směrem do Vídně. Bohužel vedoucí naší výpravy (a já budu přímo jmenovat - MiMi) kdesi špatně odbočil a čtyřhodinový pobyt na polské policejní stanici náš tým zcela demoralizoval. Děkuji touto cestou strážníkovi Buzekovi, který projevil pochopení pro naši situaci a ochotně nás odvezl na česko-polskou hranici.
Po tomto nepříjemném zážitku jsme se opět věnovali studiu literatury. Vytknuli jsme si několik základních cílů. Nejdříve jsme se pokusili prokázat, že Jára Cimrmann králíky přivezl do Vídně a ne z Vídně, jak nám mnozí předhazovali. Vyvrátit jim tento blud se ukázalo snazší, než jsme si mysleli. Moravští modří se prokazatelně chovali i v místech, kde nebylo železniční spojení a navíc jsme zjistili, že Cimrmann pašoval do Čech pouze drobné nedostatkové zboží. Po té jsme se soustředili na Cimrmannův pobyt ve Vídni. Řešení jsme našli v drobném spisku Johana Constantina Schultze "Obsluhoval jsem ruské kolo" popisující potíže s obsluhou ruského kola v Prátru. Johan Schultz, vášnivý chovatel králíků, na 50. stránce popisuje, kterak jednoho dne, když se chystal domů, k němu přistoupil jakýsi muž a žádal Schultze, aby jej ještě svezl. Ten nejdříve odmítl a to i přes Cimrmannovu lákavou nabídku, že mu za svezení vytrhá zuby. Cimrmann se odcházel, ale vtom mu z kabátu vykoukl onen sivý králík. Schultz byl krásou zvířete unesen, a když navíc zjistili, že Cimrmann má párek těchto zvířat, usmyslel si, že je musí získat za každou cenu. Po půlhodinovém smlouvání získal Cimrmann výměnou za zvířata právo se v jakoukoliv denní či noční hodinu svézt zdarma na ruském kole.
Podařilo se nám vykonat hned několik záslužných činností. Objasnili jsme, že to byli Moravané, kdo dal Evropě vídeňského modrého. Navíc jsme objevili Cimrmannovu dosud neobjevenou zásluhu na rozvoji chovatelství a nakonec, prověřili jsme schopnosti 165 polských pohraničníků. A to věřte nám, není málo!!