Historie zdomácnění králíka

Systematické zařazení

(Oryctolagus cunicullus f. domestica)
  • Kmen: Strunatci - Chordata
  • Podkmen: Obratlovci - Vertebrata
  • Třída: Savci - Mammalia
  • Podtřída: Živorodí - Eutheria
  • Nadřád: Placentálové - Monodelphia
  • Řád: Zajíci – Lagomorpha
  • Čeleď : Zajícovití - Leporidae
  • Rod: Králík - Oryctolagus
  • Druh: Domácí - cuniculus
  • O předcích králíka toho příliš nevíme. V Evropě se poprvé vyskytují koncem třetihor. Později, v dobách ledových, se králíci vyskytovali pouze na jihu Evropy a v severozápadní Africe.
    Na svých cestách po moři je později objevili Féničané na Pyrenejském poloostrově. Nazvali je damany, které jim králíci připomínali. Poloostrov nazvali ostrovem králíků “i-saphan-im”. Římané jméno polatinizovali na “Hispania”.
    Ke svému latinskému jménu cuniculus (slovo iberského původu, které v překladu znamená “hrabající hlodavec”)přišli v polovině druhého stol. př. n. l. Historik Polybios ho zaznamenává na Korsice.

    V prvním stol. př. n. l. Terrentius Varro mluví o Španělsku jako o vlasti králíků a popisuje leporária. Catulus nazývá o 50 let později španělsko .“zemí králíků” - Hispania cuniculosa.
    Císař Hadrián nechal razit ve 2. stol. n. l. podobu králíka na stříbrné a zlaté mince
    Na přelomu letopočtu byl jediný pár králíků vysazen na Mallorku. Ti se brzy přemnožili a obyvatelé požádali císaře Augusta o pomoc. Augustus poslal na Mallorku fretky a psy. Za několik měsíců však císař obyvatelům již doporučil, aby se vystěhovali a králíci osídlili do konce 2. stol. n. l. všechny ostrovy mezi Pyrenejským a Apeninským poloostrovem.

         1418 - Králíci byli dovezeni na ostrov Porto Santo u Madeiry a během několika let přinutili obyvatele opustit ostrov.
         1859 - farmář Austin Mack si přivezl z Anglie do Austrálie (stát Victoria) několik párů koroptví a 18 králíků, aby obohatili počet lovné zvěře na jeho pozemcích. Za tento čin dostal od výboru australské Společnosti pro osídlování medaili.
    Králíci se brzy aklimatizovali a rozšířili po celé Austrálii a začali spásat pastviny ovcím. Veškeré snahy o jejich vyhubení byly neúspěšné. Až v roce 1950 byli králíci uměle infikováni myxomatózou záměrně zavlečenou z Jižní Ameriky, která do tří let vyhubila 90% populace králíků v Austrálii.
    Pokud by zde příbeh končil, dalo by se říci, že jde o příběh s dobrým koncem. Nebýt jednoho francouzského lékaře, který se rozhodl V roce 1953 touto "zázračnou" nemocí vyhubit králíky na svém pozemku. Myxomatóza se rozšířila po celé Evropě a v říjnu roku 1954 byly první případy zjištěny i u nás.
    Myxomatóza dodnes ve velkém likviduje neproočkované chovy králíků. Proti nemoci existuje spolehlivá vakcína s účinností vyšší než 90% a tak jsou ztráty, které působí mnohdy zcela zbytečné.

    Srovnání domácího a divokého králíka králík domácí králík divoký
    vypálené kosti 4,3 % váhy živého zvířete 5,3 % váhy živého zvířete
    srdce   o 35 až 40 % těžší

     

    Zdomácnění králíka

    Římané si do svých leporárií(původně určené pro choulostivější zajíce) chytali králíky. Brzy zjistili, že králík se zajetí dobře množí. Do chovu však zařazovali stále divoké králíky. Lahůdkou prý byly březí samice a čerstvě narození králíčci tzv. laurices.
    Poprvé byli chováni v Klášterech na jihu Francie, odkud se rozšířili do celé Evropy. Od druhé poloviny 16. století se začali objevovat i barevní, či masní králíci. Nejstarší barevní králíci (albíni) jsou dokumentováni na Tizianově obraze z roku 1530, kde je vyobrazena Madona s králíčkem.

    K rozvoji chovatelství došlo v 17. století v Anglii, kde se chovali nejprve zejména pro kožešinu.
    Ve století 19. se chov zaměřil především na masnou produkci.

    Rozmach králíkářství v Evropě nastal v letech 1870 až 1871. Prvním, kdo v Evropě sestavil standardy chovaných pěti plemen králí-ků, byl Julius Lohr, pocházející z obce Kappel u Saské Kamenice v Německu. Šlo o plemena belgický obr, francouzský beran, angora, stříbřití králíci a ruský králík. Julius Lohr posuzoval podle svých ručně psaných standardů zvířata na první samostatné výstavě králíků v Evropě roku 1885 v Saské Kamenici. Pozoruhodné je, že tyto první ručně psané standardy stanovily l00 bodový posuzovatelský systém. V následujících letech se neustále měnily názory na způsob i systém posuzování.

    Po druhé světové válce se stabilizovala otázka posuzovatelského systému na l00 bodový systém. V ČSR to znamenalo přirozené pokračování l00 bodových vzorníků.

    vývoj plemen

    Období Počet plemen Poznámka
    konec 18. stol. 3 králík obecný, stříbrný, angorský
    1809 - Abbé Rozier 4 králíka obecného dále dělí na obrovitého a stájového
    poč. 19. stol 15 - 20 dle praktického králíkáře z roku 1925
    1925 - Čechy + Morava 22 dle údajů praktického králikáře z roku 1925
    1965 přes 100 do počtu nejsou započítány barevné varianty (odhad více než 200)
    1994 65 základních do počtu nejsou započítány rexi a zakrslí (s nimi cca 100) a barevné varianty
    Zdroj - Český Vzorník plemen králíků.

     

    POČÁTKY CHOVU V ČECHÁCH

    České králíkářství počíná chovem českého stájového králíka chovaného pod dobytkem, aby zužitkoval to, co spadne od žlabu. Chovu králíků nebyla věnována žádná péče a králík byl víceméně trpěným zvířetem. Dokonce se věřilo, že se králík může zkřížit s potkanem.
    Roku 1869 vydává Dr. F. St. Kodym knihu "Úvod do hospodářství", kde upozorňuje na chov králíků. V téže dobé (1870-1871) nastává rozmach králíkářství v Německu. Příčinou toho byla válka německo-francouzská, kdy měli němečtí vojáci možnost seznámit se s vyspělým francouzským hospodářstvím. Z Německa se králíkářství velmi rychle rozšířilo k nám.
    Roku 1872 píše o králíkářství E. A. Meliš a o rok později mu vychází první samostatná česká kniha o chovu králíků. Chov králíků se pomalu začíná objevovat v hospodářské literatuře (J. Dumek - Hospodářská čítanka r.v. 1877) a MUDr. Vladislav Šír druhé knize (r.v. 1887) o chovu králíků v českém jazyce. Spolu s těmito knihami dochází k prvním importům čistokrevných plemen. Nejprve z Francie a později i z Německa.
    Prvními plemeny byly: francouzský beran, anglický beran a belgický obr. První zvířata dovezli: J.V. Mastný, J. Richtr, F. Borovec, V. Fuchs. Tyto chovy byly zaměřené sportovně na to, aby zvířata byla co největší a nejnápadnější.

    Časopisy

    Od 90. let 19. století se v českém králíkářství začíná objevovat jméno Jana Václava Kálala. J. V. Kálal vtisknul českému králíkářství hospodářský ráz a vypracoval základy racionálního chovu. Roku 1902 začíná vycházet "Králíkář českoslovanský" a to pouze o sedm let později než nejstarší německý časopis Kannichenzüchter v Lipsku.
    V letech 1901-1906 vydával Antonín Kopecký časopis "Rozhled králíkářský", který se věnoval též drůbeži, houbům, kozám... Zajímavostí tohoto časopisu bylo, že Kopecký neovládal pravopis. Od roku 1908-1913 vycházel "Moravský králikář" (po r. 1910 Česko-moravský králikář), který byl orgánem "Zemského sdružení králíkářských spolků moravských.

    Organizovaný chov

    Výstava Brno 1904 Roku 1877 je v Praze založen první spolek chovatelů a o 12 let později "První český spolek pěstitelů králíků". Tento spolek byl založen na popud J.V. Kálala v Bernarticích u Tábora.
    J. V. Kálal stál spolu s ing. J. Nechlebou z Loun také u založení Ústřední jednoty králíkářů československých pro Čechy, Moravu a Slezsko. Zemská jednota spolků králíkářských pro Moravu byl založen roku 1905 a pro Slezsko roku 1913. Nepřímým nástupcem se stala Celostátní jednota chovatelů králíků.

    Posuzování králíků

    Prvním pokusem o sestavení českého vzorníku králíků byl vzorníkový nárys vypracovaný A. Novotným vytištěný roku 1907 v "Králíkáři českoslovanském", schválený s dodatky 1.6.1908 Ústřední jednotou králíkářů českoslovanských. Mezi uznaná plemena tendy patřili: belgický obr, moravský modrý, angora, ruský, stříbřitý, holandský, japonský, zaječí, český strakáč, francouzský beran, anglický beran, tříslový modrý a tříslový černý. První skutečný vzorník byl sestaven Stanislavem Komzákem v r. 1922 a byl otištěn v kalendáři časopisu "Zvířena".
    Samostatný český vzorník vydal S. Komzák roku 1927 a vzorník tehdy obsahoval 27 plemen. Roku 1937 vydala Jednota nový vzorník, upravený předsedou sboru posuzovatelů Leopoldem Paulem. Tento vzorník obsahoval 42 plemen. První vzorník, který zpracoval ing. J. Fingerland vyšel v roce 1952. V roce 1973 byl vypracován vzorník, který se stal základem i pro posuzování zvířat na tehdejších mezinárodních výstavách "Interkanin" konaných ve střední Evropě. Současný vzorník vyšel roku 1994 a obsahuje 120 plemen.

    ŽIVOTOPIS J. V. KÁLALA

    J. V. Kálal

    Jan V. Kálal


    *22.5.1865 Bernatice u Tábora
    =11.9.1927 Písek - byl učitelem a redaktorem časopisu "Králikář českoslovanský" (první československý časopis o králících), zakladatelem a propagátorem československého racionálního chovu králíků, zakladatelem první československé králíkářské organizace a moderní české králíkářské literatury.
    Ke králíkářství ho přivedl Šírův spis o králíkářství.
    1896 - Racionelní chov králíků ve službách malorolníka
    1898 - Králík, jeho odrůdy a význam (2 vydání)
    1899 - Kuchyní pěstitelů králíků, Králík flanderský
    Chov králíků (4 vydání)
    1902 - Založení Ústřední jednoty králikářů českoslovanských, časopis "Králíkář českoslovanský", který řídil až do roku 1914, po té redigoval přílohu v čas. Zvířena a po obnovení Králíkáře ještě ročník 1927.
    Postupně choval prakticky všechny plemena známá na konci 19. století. 80% tehdy chovaných králíků, však mělo nosní kokcidiózu. To vedlo Kálala k přesvědčení, že pro pro české králíkářství by byl nejvhodnější chovnou odrůdou český králík schopný zušlechtění. Jako ideální se mu jevil stájový králík, který i při špatných životních podmínkách dával ročně 6-7 hnízd od 7-12 mláďatech. Stájoví králíci tehdy byli buď strakatí nebo jednobarevní (šedí, žlutí, zaječití, bílí). Kálal chtěl původně pozvednout plemeno jednobarevné, ale tehdejší, sportovně zaměřená doba tomu nepřála. Proto na počátku 20. století využil zájmu o anglické a slavonské strakáče a pozvedl strakáče. Podle svých slov se stal: "zakladatelem cti strakáčů".
    Zprostředkovával činění a imitace kožek v Německu, zavedl depozitní systém při prodeji králíků a byl kronikářem v Bernarticích
    Citát, který zaznamenal jeho synovec v ABC králíkáře: "Jest to až kupodivu, jak my Češi neceníme si věcí starých, zděděných a osvědčených"

    Současnost v chovu králíků

    Za druhé světové války byl králík jediné zvíře, které nebylo zabavováno jeho chovatelům.
    Po druhé světové válce zaznamenáváme rozvoj velkochovů a sportovního chovatelství.